Když jsme s přáteli slavili Silvestr mimo domov, nabíralo to obrátky. Syn skončil v nemocnici, protože nešikovně spadl z odrážedla, na reverz nás pustili domů (ke známým, protože jsme byli 3 hodiny cesty od domova), večer jsme hráli společenské hry a já si uvědomila, že vážně špatně vidím. „Asi hormony, únava, stres po dnešku“ pomyslela jsem si. V té době jsem končila 7. měsíc těhotenství.
Moje paní doktorka – gynekoložka, vážně bezva ženská a jedna z nejlepších doktorů, co jsem v životě potkala (Mudr. Jana Sadloňová) mi povídala, že je to divné a sama se postarala, aby mě ve velmi krátké době vyšetřili na očním, protože, jak sama pravila „Mám o Vás strach“. Já jí za její strach dodnes velmi děkuji, protože jsem v podstatě do 3 týdnů plných různých vyšetření věděla co mi je. V dnešní době, kdy se na všechna vyšetření čeká až půl roku a člověk je nervózní z nejistoty, jsem byla velmi ráda, že pan neurochirurg vyřknul konečný závěr: „Máte v hlavě nádor. Měl by hned ven, moc bych neotálel.“ Jeho věty byly velmi drsné. A ještě drsnější bylo, že jsem měla zvážit předčasné ukončení těhotenství a smířit se s tím, že budu mít rozřezanou půlku hlavy.
Měla jsem strach. Velký strach!! Ze všeho a nejen o sebe!! Když jsem zvažovala všechny možnosti a věděla jsem, že bych byla minimálně 10 dní úplně mimo, moje novorozená holčička nevím kde, beze mě, měla jsem celkem jasno. Domluvili jsme se s panem doktorem, že to vezmu pěkně postupně i se všemi riziky, které mi byly sděleny. Porodím (sice již 2. císařským řezem, protože kvůli tlaku v hlavě, a dalším podmínkám, mi přirozený porod byl striktně nedoporučen), dcerku budu 3 měsíce kojit, abychom se sžily, a pak půjdu znovu na magnetickou rezonanci a operaci.
Porod jsme naplánovali v bezpečné době před termínem a co se nestalo?? Dcerka se rozhodla být s námi ještě o 2 dny dříve. V porodnici jsem vtipně musela dokazovat, že opravdu rodím. Dcerka dostala jméno Magdalena. Toto jméno vymyslel můj partner a mně se nejdřív vůbec nelíbilo. Význam jména Magdalena je „strážná věž“. A moje Mája je mým andílkem strážným. Cítím, že v mém příběhu hraje velkou roli i můj taťka, který nás velmi náhle a nečekaně opustil z tohoto světa. V jedné z regresních terapií jsem se dozvěděla, že odešel proto, že nás v tomto světě už nemohl ochránit. A tak to zkusil odjinud!
Jak to bývá, člověk, který něco opravdu chce, hledá způsoby, jak toho dosáhnout. Já chci ponechat svojí hlavičku vcelku a být v pohodě. Vždy jsem se zajímala o bylinky – už jako malé holce mi moje babička vyprávěla, co je k čemu dobré. Přírodní a alternativní cesty se k mému životu přidávaly až v pozdějším věku, kdy jsem hledala samu sebe na Novém Zélandu a podobně. Připadá mi, že v životě mi přišlo do cesty i několik průvodců – lidí, se kterými mám velmi blízký vztah – lidí, co mě mají v životě něco naučit. Jednou z těchto lidí okolo mě je bývalá kolegyně Terezka. Protože jsem to nepochopila při své první práci, setkaly jsme se znovu v jiné práci. (HiHi)
Ze svého nádoru jsem si udělala parťáka – ukazuje mi, kdy mám zvolnit, kdy už mám vážně dost a učí mě, které věci jsou důležité a nad kterými se vztekám vážně zbytečně. Bez něj bych neabsolvovala stovky seminářů, webinářů a školení, abych nastudovala celostní principy v těle, přírodní cesty, léčitelství, vitamíny, minerály, souvislosti mezi nimi, psychosomatiku, aromaterapii, a podobně… pomohla sobě a ostatním. Samozřejmě spolu žijeme dodnes. Žádná operace neproběhla a já věřím, že ani neproběhne.
Buďte zdraví, spokojení, šťastní, vlídní především sami k sobě a mějte se rádi!!
Přeji Vám krásný den, krásný život…
Kateřina